Blog

Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

Přesně 27 let vydržel v platnosti zákon č. 200/1990 Sb., který upravoval oblast přestupků a řízení o nich. Od 01.07.2017 nabyl účinnosti zcela nový zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, kterým došlo k první kodifikaci přestupkového práva u nás. Zde je přehled některých ze změn, které považujeme za nejpodstatnější:

První zajímavostí je fakt, že v novém zákoně nenajdeme úpravu žádných konkrétních přestupků, a to na rozdíl od úpravy dřívější. Přesněji řečeno nový zákon neupravuje konkrétní skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Tyto jsou jednak přesunuty do jednotlivých zvláštních zákonů (případně tam byly již dříve). Tedy např. nejčastější přestupky v silničním provozu obsahuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Současně s novým zákonem o odpovědnosti za přestupky byl přijat i zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kam zákonodárce také přesunul úpravu některých skutkových podstat přestupků. Najdeme zde např. úpravu přestupku křivého vysvětlení, přestupků proti občanskému soužití (např. ublížení na cti, ublížení na zdraví), přestupků proti majetku, přestupků na úseku podnikání, ale také např. přestupků na úseku zdravotnictví.

Významnou změnou oproti předchozí právní úpravě je kompletní opuštění užívání pojmu správních deliktů a sjednocení terminologie, kdy se nově ve vztahu k právnickým osobám i podnikajícím fyzickým osobám používá označení přestupek. Přestupek je vymezen na základě materiálně-formálního pojetí, tzn. k vzniku odpovědnosti za přestupek musí být naplněny všechny jeho znaky – formální i materiální (společenská nebezpečnost), a to současně. Jinými slovy, pokud někdo naplní jednání popsané ve zvláštním zákonu jako skutková podstata některého z přestupků, ale půjde o jednání svou závažností zcela bagatelní, tak se o přestupek nejedná.

Změnou je jistě úprava odpovědnosti za přestupky u právnických osob (u odpovědnosti osob fyzických žádné významnější změny neregistrujeme). Právnická osoba je pachatelem přestupku tehdy, pokud se přestupku dopustí osoba fyzická, jejíž jednání je přičitatelné osobě právnické, kdy musí jít o jednání při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s její činností nebo ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu. Jinými slovy právnická osoba může být uznána vinnou z přestupku, pokud se ho dopustí např. její statutární orgán nebo třeba zaměstnanec při plnění pracovních úkolů. Tím není dotčena odpovědnost za přestupek těchto fyzických osob. Za toto jednání může být tedy postižen v přestupkovém řízení jak např. jednatel společnosti či zaměstnanec, který se jednání dopustil, tak právnická osoba, kterou tyto osoby reprezentovaly. U právnických osob pak jde o odpovědnost objektivní (tedy bez ohledu na zavinění) s možností se odpovědnosti zprostit v zákonem definovaných případech, osoby fyzické odpovídají jen tehdy, pokud dané porušení zákona skutečně zavinily. Odpovědnost právnických osob za přestupek přechází na jejího právního nástupce. Jedná se např. o fúze společností, kdy dochází ke sloučení více podniků do jednoho (buď se zánikem všech stávajících a vznikem zcela nového subjektu, nebo s tím, že jeden ze zúčastněných podniků „pohltí“ ostatní). 

Jisté změny obsahuje i úprava odpovědnosti za přestupky u fyzických osob podnikajících. Zajímavé je v tomto kontextu ustanovení § 23 odst. 2 zákona, které stanovuje, že přestane-li podnikatel, který je pachatelem, být podnikatelem, jeho odpovědnost za přestupek nezaniká.

Mění se také úprava délky a běhu promlčecí doby. Nově činí promlčecí doba 1 rok, resp. 3 roky u přestupků, za něž lze uložit sazbu pokuty s horní hranicí přesahující 100 000 Kč. Promlčecí doba se přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku, vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, a vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání. Tato úprava dosti komplikuje časté snahy přestupců protahovat přestupkové řízení tak, aby nemohlo být včas skončeno a došlo k promlčení jejich přestupků. Tím dochází i k zániku odpovědnosti za přestupek, a přestupkové řízení musí být zastaveno. Nyní platí, že od výše uvedených událostí běží vždy nová promlčecí doba (zpravidla 1letá). Pokud tedy správní orgán zahájí u běžných přestupků ve lhůtě 1 roku od spáchání přestupku řízení, nedojde k promlčení a začne běžet nová 1letá lhůta. Pokud správní orgán rozhodne během uvedeného 1 roku, promlčecí doba se opět přeruší a běží opět nová lhůta 1 roku. Nemělo by se tak již příliš často stávat, že dojde k promlčení např. v průběhu odvolacího řízení. Odpovědnost za přestupek však zaniká za všech okolností, pokud nedojde k pravomocnému uznání pachatele vinným do 5 let od spáchání přestupku.

Zákonodárce zvolil pro označení všech druhů sankcí pojem správní tresty. Jedná se o sjednocení terminologie se soudním řádem správním. Novinkou na úseku správního trestání je možnost správního orgánu upustit od správního trestu nebo podmíněné upustit od správního trestu. Zákon upravuje tyto druhy trestů: napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci, propadnutí náhradní hodnoty a zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

V oblasti procesní, tedy samotného řízení o přestupcích, dochází také ke sjednocení a celkovému zpřehlednění právní úpravy. Novinkou je stanovení příslušnosti až u obcí s rozšířenou působností. Nově jsou obecní úřady obcí tzv. I. a II. typu z projednávání přestupků vyloučeny. Další změny přinesl zákon v oblasti dokazování. Nově jsou účastníci řízení a osoby zúčastněné na řízení oprávněni klást otázky sobě navzájem, svědkům a znalcům. Důkazem je nově také výpověď obviněného.

Poměrně kontroverzní změnou je zakotvení fakultativního ústního jednání, kdy správní orgán ústní projednání přestupku může nařídit, avšak nemusí.  Správní orgán musí nařídit ústní jednání zejména na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv. Je zde tedy nutný aktivní projev vůle obviněného, což klade opět vyšší požadavky na obviněného, který jinak nemusí dostat potřebný prostor ke své obhajobě. Pokud vezmeme v úvahu zkušenosti z praxe, kdy je řada správních orgánu přetížena velkým počtem probíhajících řízení, nelze nevyjádřit obavu, že může docházet ke snaze těchto orgánů ulehčit si práci a řízení rozhodnout bez nařízení ústních jednání. Tím může dojít k významnému omezení možností obhajoby obviněných. I proto lze doporučit obviněným v řízeních, v nichž jsou ohroženi vysokými či pro ně citelnými správními tresty, aby vždy žádali o nařízení ústního jednání nebo aby zvážili možnost nechat se v řízení právně zastupovat advokátem. Pasivita, která je pro mnoho obviněných typická až do rozhodnutí o jejich vině, kdy teprve začínají shánět pomoc advokáta při sepisu odvolání proti takovému rozhodnutí, se může nyní nevyplatit.

Postupně Vám zde budeme zprostředkovávat naše nejnovější poznatky z uplatňování nové právní úpravy v praxi.

 

Kontaktujte nás

Jsme tu pro vás. Neváhejte nás kontaktovat s vašimi dotazy, připomínkami, náměty či poptávkami.

captcha

Mgr. Petr Juráň, advokát, zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod ev. č. 11674, IČO: 714 66 282, adresa sídla Dvořákova 588/13, 602 00 Brno a adresa pobočky Svitavská 2383/1b, 678 01 Blansko.


Informace pro spotřebitele: Česká advokátní komora byla s účinností od února 2016 pověřena Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR mimosoudním řešením spotřebitelských sporů pro oblast sporů mezi advokátem a spotřebitelem ze smluv o poskytování právních služeb (na základě zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). Internetová stránka tohoto pověřeného subjektu je www.cak.cz.


© 2017 Advokátní kancelář JURÁŇ. Created by RAAi.