Manželé jsou povinni si být věrni. Tak alespoň zní český zákon. Ne vždy je však tato povinnost dodržována a manželská nevěra je jednou z častých příčin rozvratu manželství. Kromě toho, že jde o dobrý důvod pro rozvod, může mít nevěra i jiné právní důsledky? Lze například podvádějícího manžela žalovat o odškodnění nemajetkové újmy? A jak tomu bylo ve starém Egyptě nebo Mezopotámii?
A co vlastně je nevěra?
Definice nevěry může být sporná. Jde pouze o dokonané cizoložství, nebo i pouhý flirt? A co třeba virtuální nevěra? Každý může mít jiné měřítko. Právo však musí vycházet z nějaké obecně uznávané hranice v dané době a společenských poměrech. Tato se také postupně mění. Například v období první republiky považovaly soudy za nevěru i pouhý (neúspěšný) pokus: „Jest manželskou nevěrou, zakládající důvod k rozvodu, že manžel se snažil, byť i bez úspěchu, zvábiti jinou osobu ženskou k pohlavním stykům.“[1] V dnešním pojetí je za manželskou nevěru považován pohlavní styk s osobou odlišnou od manžela.[2]
Následky manželské nevěry mohou být kromě samotného rozvodu i v rovině čistě majetkové. Ostatně i nejstarší právní systémy s nevěrou spojovaly určité majetkové následky pro nevěrného manžela.
Jak to bylo v Egyptě?
Ve starověkém Egyptě bylo postavení ženy na svou dobu velmi silné a manželství mělo povahu smlouvy; nemělo patrně žádný náboženský podtext. Jestliže pak manželství zaniklo z mužovy vůle, dostala žena zpět vše, co do manželství vnesla, a zároveň muž jí musel vyplatit ženský dar (vrátit jí peníze za to, že se stala manželkou), předat jí jednu třetinu společně získaného majetku a majetek, který měl být odkázán jejím dětem. Dále odstupné, které dosahovalo až jedné třetiny manželova majetku, nebo dokonce poloviny, jestliže se muž zamýšlel oženit s jinou ženou. Bez majetkové náhrady mohl muž ženu propustit jenom, pokud mu byla nevěrná.[3]
A co Mezopotámie?
I v Mezopotámii bylo manželství chápáno jako v zásadě monogamní. Existovaly však výjimky. Například onemocněla-li manželka malomocenstvím, měl její manžel právo vzít si k sobě jinou ženu. Nemocná manželka však nesměla být zapuzena.
Manželka ve staré Mezopotámii si o podobném, jaké měly její egyptské kolegyně, mohla nechat jen zdát. Její postavení bylo vůči manželovi výrazně nerovné. Nevěra manželky byla trestána přísnými tresty. Podle zákonů Bilalamy i podle zákonů Chammurapiho je potrestána žena, která se dopustila cizoložství, trestem smrti, který postihoval i jejího milence. Jestliže pak manžel netrval na provedení trestu, byl panovníkem omilostněn i její milenec. O nevěře manžela se zákony nezmiňují.[4] Zákon sice umožňoval manželkám se za jistých okolností rozvést, nicméně pravidla byla nastavena tak, že takový proces pro rozvodu chtivou manželku nezřídka končil jejím zotročením nebo vhozením do vody z důvodu, který bychom dnes označili za neunesení důkazního břemene proti manželovi.
NEVĚRA V ČR DNES
A jak je to tedy dnes v České republice? Manželská nevěra je jistě důvodem k rozvodu, ne však jediným či nezbytným. Rozvod manželství se postupem doby stal více méně formální záležitostí. U tzv. sporného rozvodu se sice zjišťuje příčina rozvratu manželství, nikoli však už to, kdo rozvrat zavinil.
Dopad na výživné
Podle konstantní rozhodovací praxe soudů je porušení manželské věrnosti důvodem pro odepření výživného manželovi, jemuž by jinak na toto výživné vznikl nárok. Je zde řeč o výživném mezi manželi, nikoliv o výživném vůči dětem v péči druhého manžela. Při řízení o výživném na manžela pak platí, že návrh by měl být pro rozpor s dobrými mravy odmítnut, jestliže se jinak oprávněný manžel dopustil během manželství nevěry, a to bez ohledu na to, zda druhý (povinný) manžel svoji povinnost věrnosti dodržel či ne. Nevěrný manžel tedy nemá na výživné nárok a druhý manžel není povinen jej finančně podporovat.[5] Jde sice o výživné za trvání manželství, stejné závěry lze však patrně dovodit i pro výživné rozvedeného manžela.
Dopad na vypořádání SJM
Samotná nevěra nemá v ČR za následek nerovnost v podílech při vypořádání společného jmění manželů. Tedy ani v případě, že bude nesporné, že jeden z manželů zavinil rozvrat manželství svým mimomanželským poměrem, nedojde tím ke snížení jeho podílu na společném majetku.
Finanční odškodnění za nevěru?
Zajímavou otázkou je, zda se podváděný manžel může domáhat náhrady nemajetkové újmy v penězích vůči nevěrnému manželovi či manželce. Obdobné případy se dosud objevovaly spíše v prostředí USA či Velké Británie. Nedávno však média upozornila na takový případ i v ČR. Muž žaloval u jednoho pražského obvodního soudu svou bývalou manželku o náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč poté, kdy mu jeho v té době již bývalá manželka oznámila, že jejich děti nejsou jeho, což potvrdil i test DNA. K otcovství se přihlásil muž, s nímž manželka udržovala milenecký poměr v době manželství. Tohoto milence si následně i vzala. Žalobce se z tohoto nepříjemného zjištění zhroutil, přišel o zaměstnání. Tvrdil, že došlo k zásahu do jeho práva na rodinný život v podobné intenzitě, jako by obě jeho děti zemřely.
Obvodní soud však jeho žalobu zamítl. Toto rozhodnutí následně potvrdil i soud odvolací, který zdůraznil, že i když je nepochybné, že se žena dopouštěla opakované nevěry, tehdy platný zákon o rodině za to nestanovoval žádnou sankci. "Manželská nevěra se mohla odrazit při rozhodování o rozvodu manželství či výživném manželky, ale nemohla být sankcionována povinností hradit psychickou či obdobnou újmu, která poškozenému manželovi mohla vzniknout," uvedl. Odvolací soud také poukázal, že občanský zákoník sice v ojedinělých případech umožňuje hradit obdobnou škodu, ale jen tehdy, pokud ji viník způsobil úmyslně z touhy ničit či z jiné zavrženíhodné pohnutky. "Chování žalované, tedy intimní vztah vedle manžela ještě s jedním mužem, nakolik je amorální, potřebnou intenzitu nedosahuje," konstatoval soud.[6]
Závěr
Manželská nevěra s sebou přináší očividně i následky právní a majetkové. Nemá vliv (alespoň dle dosavadní rozhodovací praxe soudů) na vypořádání SJM ani nelze úspěšně požadovat od nevěrného manžela odškodnění za nemajetkovou újmu tím způsobenou. Má však přímý dopad do vyživovací povinnosti mezi manželi, a to i rozvedenými. Otázkou je, jak se bude česká judikatura vyvíjet v budoucnu, protože žalob na náhrady různých nemajetkových újem u nás dosti značně přibývá a jde o poměrně dynamickou právní oblast. Zatím se však zdá, že v nejbližších letech žaloby na odškodnění za nevěru nebo snahy postihnout nevěrníka při vypořádání SJM u nás nebudou úspěšné. Zda bohudík nebo bohužel, to si již musí dosadit každý sám.
Citace:
[1] Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. dubna 1924, Rv II 87/24
[2] KOREJZOVÁ, J. Právní následky manželské nevěry. Dostupné na https://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-nasledky-manzelske-nevery-102102.html
[3] ŠTĚDRONSKÁ, Šárka. Postavení ženy ve starověkém Egyptě. Dostupné na http://web.sks.cz/prace/stedrons/egypt.htm
[4] KONVIČKOVÁ, J. Manželské právo v historii – postavení mužů a žen. Olomouc, 2013.
[5] Tamtéž
[6] POKORNÝ, M. Odškodné za nevěru. Právní rádce 4/2020