S účinností od 01.01.2021 dojde k poměrně rozsáhlé novele zákoníku práce, o čemž jsme již psali v některém z předchozích příspěvků. Důležitou novinkou bude změna výpočtu dovolené zaměstnance spočívající ve zrušení čerpání dovolené za odpracované dny. Dovolená se nově bude čerpat v hodinách.

Nově zaměstnanci, který konal za nepřetržitého pracovního poměru po dobu 52 týdnů práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, přísluší délka dovolené ve výši stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném roce právo, přičemž konal-li zaměstnanec práci po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dovolená odpovídající této kratší týdenní pracovní době. Pojďme si tedy tuto teorii převést do praxe. Zaměstnanec A, jehož týdenní pracovní doba činí standardních 40 hodin, a který má nárok na 4 týdny dovolené za kalendářní rok, má podle nové právní úpravy nárok na 160 hodin dovolené (40 hodin stanovené týdenní pracovní doby x 4 týdnů dovolené). Zaměstnanec B, jehož (kratší) týdenní pracovní doba činí 30 hodin týdně, a který má nárok na 3 týdny dovolené, bude mít nově nárok na 90 hodin dovolené za kalendářní rok. Pro zaměstnance (A i B) s takto rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou se nic zásadního nemění. Pokud si tedy zaměstnanec A, který má nárok na 160 hodin dovolené za kalendářní rok, vezme 8 hodin dovolené (čili 1 pracovní den), zůstane mu 152 hodin dovolené, což nyní představuje 19 dní dovolené.

Podstatně rozdílná situace nastane u zaměstnance C, který má nepravidelně rozložené směny v týdnu. Zaměstnanec C pracuje v pondělí až středu 10 hodin denně, ve čtvrtek a pátek pracuje 5 hodin denně, celkově tedy pracuje 40 hodin týdně, výměra dovolené činí 4 týdny za kalendářní rok. Zaměstnanec C má tedy stejně jako zaměstnanec A nárok na 160 hodin dovolené za kalendářní rok. Ovšem pokud si vezme nyní zaměstnanec A dovolenou ve čtvrtek a v pátek, bude čerpat dovolenou podle současné právní úpravy ve výši dvou dnů, od 01.01.2021 dovolenou v délce 16 hodin. Vezme-li si zaměstnanec C dovolenou nyní ve čtvrtek a pátek, rovněž čerpá dovolenou ve výši dvou dnů, podle nové právní úpravy pak dovolenou pouze v délce 10 hodin (ušetří tedy 6 hodin dovolené oproti stávající právní úpravě). Je tedy zřejmé, že novelou dochází k odstranění nerovností při čerpání dovolené u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou.

Právo na dovolenou zaměstnanci vznikne již po odpracování čtyřnásobku jeho stanovené týdenní pracovní doby a tím automaticky vzniká právo na dovolenou v rozsahu 4/52, jedná se o poměrnou část dovolené.  Zaměstnanec D by měl nárok na 160 hodin dovolené za celý kalendářní rok. Odpracoval u zaměstnavatele pět týdnů. Za každou celou odpracovanou týdenní dobu mu náleží 1/52 stanovené dovolené. Tento zaměstnanec odpracoval pět stanovených týdenních pracovních dob, náleží mu tedy dovolená v rozsahu 5/12 ze 160 hodin, tedy 16 hodin dovolené.

Novela pamatuje i na případy, kdy zaměstnanec odpracuje více než 52násobek stanovené týdenní pracovní doby. U zaměstnance se v takovém případě výměra dovolené prodlouží vždy o jednu dvaapadesátinu dovolené za kalendářní rok za každou další odpracovanou stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu. Například když zaměstnanec, který má nárok na 200 hodin dovolené, v důsledku přechodu na nerovnoměrně stanovenou týdenní pracovní dobu odpracuje 54 násobek týdenní pracovní doby, bude mít nárok na 208 hodin dovolené (40 : 52 = 0,769 x 54 = 41,526 x 5 = 207,63. Tento výsledek se vždy zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.). Je však nutné upozornit na fakt, že se vychází ze stanovené týdenní pracovní doby, k práci přesčas se tak pro účely dovolené vůbec nepřihlíží.

V důsledku této novely bude tedy nutné, aby zaměstnavatelé reagovali včas na tuto novelu zákoníku práce, přizpůsobili tomu svůj software, dokumentaci a včas zajistili kvalifikované informování svých zaměstnanců.